Autogramiáda v Košíkách

V sobotu 6.4. se v Komunitním centru Košíky konala autogramiáda knihy Upečeno s láskou.
Zajímá-li Vás, jak to tam probíhalo, ráda Vám to zkusím popsat…

♥

S hostitelkou Katkou Ondrovou, duší Komunitního centra Košíky, mě kdysi v jedné internetové diskuzi seznámil  rozebraný tkalcovský stav. Přitom se Katka zmínila o jejich muzeu, do kterého stav pořídila, i nové peci na chleba a pozvala mě na návštěvu.
Dojela jsem…a byla ztracená. :-)

Líbilo se mi tam tolik, že když jsem potom, po několika měsících přemýšlela, co pěkného a zajímavého kromě receptů do kváskové knihy (Upečeno s láskou, 2019) ještě zahrnout…napadly mě právě Košíky a jejich pečení chleba v peci.
Přiblížit čtenářům, jak lidé žili i pekli dříve, jak se leckde k podobnému pečení vracejí i to, jak se jim to v Košíkách opravdu náramně povedlo. Věřím, že se mi to v článku Voňavé pečení s tradicí (v knize str. 238-241) podařilo přiblížit opravdu věrně.

Moc ráda se do Košíků vracím…i proto jsem okamžitě a s radostí souhlasila, když se Katka Ondrová zeptala, zda by byla u nich možná autogramiáda knihy Upečeno s láskou.

Autogramiáda byla naplánovaná na sobotu 6.4., na 14. hodinu.
Dojeli jsme dříve, mohli se zúčastnit většiny příprav Katky a Marka Ondrových a příjemně si povykládat. Jak o tématu – knize, pečení na autogramiádu, tak i o běžném životě :-) S dobrými přáteli se povídá výborně a člověk se pak nestačí divit, jak rychle přitom ubíhá čas…

Marek během dopoledne navařil „menší“ hrnec vynikajícího kysela a Katka upekla v peci osúšky, frgále a mazance, spolu s Markem tam pak nasázeli všechny nakynuté chleby.
Když bylo dopečeno a všechno chládlo, zasedli jsme ke kyselu a osúškům.

Po jídle se chystaly pro hosty židličky, všechny dobroty rovnaly na stoly k ochutnávkám….a už se to sjíždělo. Spoluautorka knihy Lída s manželem, naše redaktorka Petra Havelková, i první hosté…nakonec jich bylo tolik, že zaplnili všechen prostor a židličky ještě pochyběly.

Katka Ondrová srdečně přivítala všechny hosty a předala slovo Petře Havelkové, která povyprávěla o knize, položila mně i Lídě pár otázek k našemu pečení, začátkům v něm i nasbíraným zkušenostem…Prostor dostaly i dotazy návštěvníků a všechno povídání uzavřela slova pana starosty Košíků, Mgr. Jaroslava Šlechty – o pečení v jejich peci i celém Komunitním centru, na které jsou v obci právem pyšní.

No a mohlo se ochutnávat, podepisovat knihy a povídat si přitom.

My domů dojeli až večer, plní dojmů – z veskrze příjemného prostředí, moc fajn lidí i setkání a povídání s milými přáteli.
A ano, i s žaludky plnými dobrot, které nejídáme každodenně. Kromě úžasných kváskových chlebů, mazanců a frgálů z pece jsme ochutnali zdravé pomazánky (poslední foto výše) a aby to bylo vyvážené, na krajíčky chleba jsme mohli máznout sádlo se škvarky nebo ochutnat přímo škvarky samotné (úžasné!), čerstvě vyškvařené. I na štamprličku slivovičky došla řada.

V Košíkách už to znám; do Komunitního centra, za manželi Odrovými se ráda vracím „jako domů“ a ráda bych poradila všem, kteří to nemají nějak daleko:
Zajeďte si tam, povykládejte a nasajte tu fantastickou atmosféru. Máte-li možnost, zúčastněte se pečení v peci. Je to podobný pocit, jako si moct povyprávět třeba s prababičkou, která tu už s námi dávno není…

•••

Edit:

Ráda přidávám ještě několik fotek Katky a Marka, které mi přišly dnes.

Tuto situaci komentovala moje kamarádka Milena, která pomáhala knihy otevírat, přistrčit k ruce i orazit razítkem, jako – „Tož, dělej, máš tu frontu!“ (A o to pomaleji mi to pak ještě šlo… :-) )

Tak, přátelé, takhle má vypadat správně používaná kuchařka! (Jsou to sice Ruce v mouce, které si paní přišla podepsat také, ale Upečeno s láskou k tomu má nakročeno podobně :-) )

(Za fotografie děkuji manželovi, kamarádce Marušce Vičarové a manželům Ondrovým :-) )