U nás doma pečeme jen dva druhy pletených vánoček. Máslovou, s těžším, mastnějším těstem vonícím máslem a pak tuto trochu odlehčenou, která se podobá obyčejným, nadýchaným a lehoučkým vánočkám kdysi prodávaným.
Read More
Category - Kynuté sladkosti
Když jsme byli dětmi, pekla nám babička v předvečer Mikuláše postavičky z kynutého sladkého těsta, kterým se u nás odjakživa říkalo „pajtáše“. Občas jsme jí přitom pomáhali, naše nešikovné ručky se snažily, co mohly a my to brali jako prima zábavu. Často a s láskou na tyhle doby vzpomínám a těší mě, že mohu zvyk pečení čertů a Mikulášů předat dál. Snacha už je peče také a vnuk ví, že je kdysi dělávala i jeho praprababička.
Read More
Vánočka z formy je pro pracovné vytíženého člověka nebo toho, kdo se pletení pramenů z kynutého těsta obává, asi nejschůdnější řešení. “Zaplétaný” tvar podrží měkkému těstu při pečení kameninová forma, vymazaná máslem (sádlem) a posypaná plátky mandlí. Read More
Pečivo, které české a moravské hospodyně pekly na svátek sv. Martina (11.11.), ze sladkého i slaného těsta, prázdné nebo nadívané. Nejčastěji bývalo plněné náplní makovou, tvarohovou nebo ovocnými povidly. Martinské rohlíky mohou být sypány mákem nebo sekanými ořechy (mandlemi) a kdysi bývaly spojeny i s ukončením sjednané služby u hospodáře – pro obecní pastýře nebo hospodářovu čeleď byly martiny součástí odměny na odchodnou (proto krásný starobylý název „vandrovnice“). Read More
Dušičkové pečivo z kynutého těsta se kdysi peklo na svátek Všech svatých (1.11.) a na Památku zesnuých (2.11.) a říkalo se mu Dušičky nebo kosti svatých. Lišilo se kraj od kraje – mohlo být ze sladkého nebo slaného těsta, prázdné i nadívané a tvary velmi různé. Od rohlíků (říkalo se jim „Navšesvatýrohlíky“), přes bochánky, věnečky, prameny ve tvaru písmene -S- nebo napodobeniny kostí. Jedla je celá hospodářova rodina, ale často jimi byli obdarování pocestní, chudí lidé nebo žebráci. Read More
Maličké, sladké dvoubarevné rohlíčky voní jogurtem i kakaem. Tvarování není nijak složité a výsledek opravdu stojí za to. Rohlíčky mizí ze stolu rychlostí blesku…
Recept mám od kamarádky Aničky, našim potřebám jsem ho upravila jen minimálně. Read More
Smažené vdolky jsou lehounké jako peříčko a tak voňavé! Tenounká křupavá kůrka každého vdolku schovává nadýchanou žluťounkou a vonící střídku… Chutnají řeba s morušovými (nebo švestkovými) povidly a strouhaným tvarohem, ale výborné jsou i s marmeládou. Read More
Často se stane, že se nečekaně ohlásí návštěva. Máte-li hodinu času, stihnete upéct lehce sladké kakaové rohlíčky s mandlovými lupínky.
Jsou opravdu bleskově hotové, během hodiny. Zvenku lehce křupavé, uvnitř mechově měkounké, jsou poměrně málo sladké, chutnají kakaem a voní skořicí. Dovedu si představit podávat je proříznuté a promáznuté máslem. Read More
Horké léto, čerstvé sladké ovoce, na stole voní bublanina jako od babičky… Jednoduché kynuté těsto, žluťounké použitými žloutky a strakaté použitým ovocem – bublanina pokaždé maličko jiná, ale vždy výborná! Read More
Kynuté řezy z těsta, umíchaného večer a kynutého přes noc v lednici, vlastně dál moc práce nedají. Ráno vytáhnete těsto z chladu a už jen připravíte náplň – i když se řezy tváří trochu pracně, nenechte se odradit.
A jak jsou dobré! Chutnají sladkým tvarohem s tečkami kyselkavé rebarbory a voní vanilkou, skořicí i citronovou kůrou. Read More
Jidáše, jidášky…zvykoslovné pečivo, které se peče před Velikonocemi snad v každé rodině. Správně bychom je měli pojíst na Zelený čtvrtek k snídani (nebo lépe před východem sluncem) – kdo chce dodržet, musí upéct už ve středu večer. Jí se pomazané medem, který symbolizuje sílu, zdraví a soudržnost.
Recept na tento mazanec je jedním z mých nejstarších receptů, jen jsem ho během let lehce upravila. Dávala jsem do něj kdysi Heru, ale ta nám dnes už nechutná, tak používám jen máslo. Mazanec je měkký, nadýchaný a tuze voňavý. Vanilkou i citronovou kůrou, se střídou žluťounkou po použitých žloutcích. Read More
