Mezi oblíbené písničky našeho vnuka se zařadila i notoricky známá: „Jedna dvě, Honza jde, nese pytel mouky. Máma se raduje, že bude péct vdolky…“

No a protože je ve věku, kdy ho zajímá všechno, chtěla jsem mu vdolky ukázat na vlastní očka i jazýček. S chystáním těsta mi pak sám ochotně pomohl – obdivuje práci robota a hlavně jeho vrčení…

Těsto je lehce násobitelné (pro vypracování většího množství), dobře kyne, nelepí a vdolky jsou jako dech…

SUROVINY:

50 g vody
10 g cukru
10 g měkkého sádla
1-2 lžičky rumu
špetka soli
strouhaná citrónová kůra
100 g hladké mouky
3-5 g čerstvého droždí

– asi nikdo nebude dělat tak malé množství těsta, ze kterého pak jsou tři vdolky. My jsme si doma vyrobili trojnásobné množství,

ze 150 g vody, 30 g cukru, 30 g sádla, lžíce rumu, špetky soli, 300 g mouky a asi 12 g čerstvého droždí.

POSTUP:

Těsto vymísil robot, po nakynutí jsem ho jen propracovala, rozdělila na 9 dílů a každého udělala „bulku“. Všechny jsem je nechala asi 10 minut na lince odpočinout a zatím umíchala tvarohovou náplň:

250 g tvarohu
2-3 lžíce mléka
2-3 lžíce cukru (nebo sáček vanilkového cukru)
Ti, kdo rádi tvaroh pevnější, můžou přidat lžíci pudinku Creme Olé.

Honzovy vdolky

Honzovy vdolky

Odpočívající kousky těsta zatím malinko nakynuly – rukou je roztáhneme na nižší ovál a pomaleji v horkém tuku z obou stran smažíme.

Hotové vdolky silně potřeme tvarohem, ozdobíme dobrou marmeládou a ovocem (někdo má rád nahoru i šlehačku) a ještě teplé podáváme.