Lehoučké, nadýchané, lákavě vonící, se spoustou sekaných pšeničných zrnek….to jsou kornbulky.
Znovu jsem vyzkoušela ciabattu – z míchaných mouk, s maličko jiným postupem. Výborná 🙂
S těstem se pracovalo velmi dobře i přesto, že je hodně hydratované (76%). Pomáhalo i podsypání semolinovou moukou, díky které pak byly upečené ciabatty víc křupavější.
Celopšeničný chleba, lehounký, díratý, s oky lemovanými zbytky roztaveného sýra. Určitě nezabere tolik práce, jak to na první pohled vypadá. Většinu času se jen čeká na vykynutí – tenhle okatý krasavec je totiž vykynutý pouhými dvěma gramy čerstvého droždí.
Preferment a delší kynutí vždy nechají mouku předvést to nejlepší, co v sobě skrývá.
Tyto bulky z hydratovanějšího těsta nemají pravidelné tvary (nakynuté těsto jsem na stole nerezovou stěrkou jen rozkrájela), ale překvapí tenčí, příjemně křupavou kůrkou a světlejší voňavou střídou…..
Ráda experimentuji nejen s různými moukami v těstě a jejich vzájemnými poměry, ale zkouším i různé postupy zadělánvání a kynutí těsta před pečením.
Tyto bagety jsou hybridní – nechala jsem je kynout prefermentem a zároveň i žitným kváskem,
Bagety 2 vznikly jako variace na recept Bagetky – pečiva, vhodného na výrobu plněných baget. Tyto jsou také lehounké, ale tmavší, víc zasytí.
Raženky, kaiserky, bulky….z tohoto těsta s minimem droždí jde udělat vlastně cokoliv. Vláčné, voňavé a na jazyku jsou cítit i mákem, který semtam lehce hroupne v zubech.
Upéct ciabattu mě lákalo už delší dobu. Mám teď na mysli ciabattu opravdovou, ve tvaru bačkory (jak se jí vlastně v Itálii říká), se střídou jak pavučina.
Opět chleba z hodně hydratovaného (téměř tekoucího) těsta – překládáním při kynutí se ale zpevní tak, že upečete nádherně nadýchaný a pružný bochník.