Kvas – nebo kvásek? V životě i v literatuře se setkáme s oběma názvy.
Ten jediný správný název je samozřejmě pouze kvas. Potvrdí vám to každý vyučený pekař.
Kvásek se odjakživa říkalo té směsi droždí, vody (mléka), mouky, a cukru, kterou naše babičky nebo maminky umíchaly a nechaly vykynout před vlastním zamísením drožďového kynutého těsta.
Zato kvas, většinou žitný, byla a je směs mouky a vody, s namoženými bakteriemi a kvasinkami (je kypřený přirozenou mikroflórou). Možná proto, že byl lidem tak blízký, když s ním amatérsky pekli vlastní chleba v domácích podmínkách, nebo proto, že se o něj pravidelně a láskyplně starali, začali nynější laičtí pekaři žitnému kvasu doma říkat kvásek a někteří si mu dokonce dávají lidská jména. (kvásek, který používám já, občas z legrace oslovuji „Viléme“, podle písně N. Urbánkové o stejnojmenném pekaři.)
