Snad každý z nás má v sobě nějakou svou 13. komnatu. Nějaké své tajemství, bolest, problém… Něco, s čím musel v životě bojovat, čemu se nechtěl poddat, co musel překonat.

A každý se s tím porve, jak může, jak umí. Když mě oslovila Česká televize s nabídkou natáčení, dlouho jsem váhala. Nerada o sobě mluvím, ale nakonec jsem, povzbuzená přáteli i rodinou, k natáčení svolila. Tak vznikla 13. komnata Ivy Trhoňové (možno zhlédnout v archívu Čt, pod odkazem).

Jak se natáčelo?

Jsem moc ráda, že přes počáteční obrovské obavy z natáčení i nezvyk to bylo velice příjemné setkání s prima lidmi. Před kamerou jsem už sice mluvila i dříve, ale vždy jen o pečení nebo svých knihách. Tady se mě Zuzka Burešová ptala nejen na tyhle věci, ale probíraly jsme i moje onemocnění a fyzická omezení, která to s sebou přineslo.

Stejně splavně pak, jako rozhovor se mnou, proběhlo i vykládání mého manžela, který  mi doma se vším pomáhá. V poslední době bohužel musí pomáhat i při pečení, ale vypadá to, že i jeho to pečení chytlo a že ho to baví.

Na druhý den natáčení jsme naplánovali pečení v naší jílové peci Poldince. Jsem ráda, že jsem mohla ukázat nejen štábu při natáčení, ale všem lidem, kteří by měli zájem se podívat, jak úžasně se v replice středověké pece vlastně peče. Pamatuji si, jak mě to ohromilo poprvé, když jsem viděla práci Milana Navrátila s jílovou pecí a tu voňavou nádheru, kterou v peci šikovný pekař dovede vykouzlit.

Celý maličký štáb byl ohromně příjemný, až jsem měla chvílemi pocit, že nenatáčím rozhovor, ale dávám si kafe s dobrými přáteli.

Se svými čtenáři už dlouhé roky sdílím svoje pečení a recepty… Teď s vámi budu sdílet i kus svého života a soukromí.