Snad každý z nás má v sobě nějakou svou 13. komnatu. Nějaké své tajemství, bolest, problém… Něco, s čím musel v životě bojovat, čemu se nechtěl poddat, co musel překonat.
A každý se s tím porve, jak může, jak umí. Když mě oslovila Česká televize s nabídkou natáčení, dlouho jsem váhala. Nerada o sobě mluvím, ale nakonec jsem, povzbuzená přáteli i rodinou, k natáčení svolila. Tak vznikla 13. komnata Ivy Trhoňové (možno zhlédnout v archívu Čt, pod odkazem).
Jak se natáčelo?
Jsem moc ráda, že přes počáteční obrovské obavy z natáčení i nezvyk to bylo velice příjemné setkání s prima lidmi. Před kamerou jsem už sice mluvila i dříve, ale vždy jen o pečení nebo svých knihách. Tady se mě Zuzka Burešová ptala nejen na tyhle věci, ale probíraly jsme i moje onemocnění a fyzická omezení, která to s sebou přineslo.
Stejně splavně pak, jako rozhovor se mnou, proběhlo i vykládání mého manžela, který mi doma se vším pomáhá. V poslední době bohužel musí pomáhat i při pečení, ale vypadá to, že i jeho to pečení chytlo a že ho to baví.
Na druhý den natáčení jsme naplánovali pečení v naší jílové peci Poldince. Jsem ráda, že jsem mohla ukázat nejen štábu při natáčení, ale všem lidem, kteří by měli zájem se podívat, jak úžasně se v replice středověké pece vlastně peče. Pamatuji si, jak mě to ohromilo poprvé, když jsem viděla práci Milana Navrátila s jílovou pecí a tu voňavou nádheru, kterou v peci šikovný pekař dovede vykouzlit.
Celý maličký štáb byl ohromně příjemný, až jsem měla chvílemi pocit, že nenatáčím rozhovor, ale dávám si kafe s dobrými přáteli.
Se svými čtenáři už dlouhé roky sdílím svoje pečení a recepty… Teď s vámi budu sdílet i kus svého života a soukromí.
Klobouk dolů a hluboká úcta. Vám i celé rodině.
Paní Trhoňová, pořad byl velmi hezky a citlivě zpracovaný. Děkuji, že jste podala své svědectví. Děkuji za Vaši práci, recepty i kuchařky, které mají u mne své místo. Přeju Vám vše dobré i všem, které máte okolo sebe.
Právě na ni koukám s dětmi. Dcery hned volaly: “Mami, tu knížku přece máš!” Hned jsme našly v knihovně obě dvě, které mám, začaly listovat a je to samé “ách, mami tohle upeč!” A už mám založené recepty :-). Děkuji Vám, paní Trhoňová, za Vaši práci, ze které je cítit srdce, láska a vášeň pro věc. Jste obdivuhodná svou životní silou. Přeji Vám hodně zdraví.
Milá Ivuško, co dodat. Jsi skvělá, a všichni kolem tebe. Díky za všechno. Zítra si dám vícezrnný tousťák. Pozdravuj kočky.
Díky za vše, Evi ❤
Iva
Ivuško – děkuju za to, že mám tu čest se s tebou znát – i když jen přes ty sociální stránky :)
Děkuju, Jituš ❤
Iva
Ivuško, na pořad jsem se dívala a s nostalgií vzpomínala na naše seznámení na ww.Dáma.cz-diskuze o pekárnách a pečení. Hodně jsem se tam naučila a je velká škoda, že tento web zmizel. A taky vzpomínám na sraz v Praze na Chodově, kterého jsem se tenkrát také zůčastnila a tam Tě poznala takříkajíc „na vlastní oči“. Od té doby tě mám v hlavě a moc Tě obdivuji. Když je mi někdy mizerně, tak si na Tebe vzpomenu a říkám si: holka, nebuď srab, podívej na Ivu, ta má mnohem těžší život – takhle musíš život brát a být optimista. Ivuš, ještě,že Tě máme, dodáváš nám sílu prát se se životem a taky se z něj radovat. Přeji hodně sil, děvče naše!!!!!!!
Ahoj Milu, moc ti děkuju za milý komentář! :-)
Iva
Nádherný dokument. Smekám před paní Ivou, velká bojovnice a optimistka.
Probrečela jsem ho. Úžasné.
Přeji hodně zdraví a otimismu. Díky Vám jsem začala péci chleba a pečivo.
Moc děkuji.
Milá Ivo, milá Cathleen, jsi moje nejlepší učitelka pečení.
Na pořad jsem se velmi těšila a moje očekávání se naplnila. Načerpala jsem spoustu inspirace v mnoha oblastech. Dnes jsem upekla Šumavské dalamánky a moc se povedly.