Vyzkoušela jsem italský chleba focacciu – s hodně hydratovaným těstem, vonící medvědím česnekem a olejem z doma naložených rajčat.
…je lehounký, plný velkých pórů a po podmáslí příjemně nakyslý.
Ničím jsem ho nepotírala – přesto má pěkně silnou kůrku, která ale není nepříjemně tvrdá. Celkem mi tento chleba hodně připomíná ty, které se daly koupit kdysi dávno.
Piadinu znali už staří Etruskové. Tehdy byla asi ještě jednodušší nez dnes, pravděpodobně používaná místo talíře nebo natrhananá na kousky, určená k vytření mísy se zbytky jidla.
Dnes je piadina nadlehčená trochou prášku do pečiva
Upéct ciabattu mě lákalo už delší dobu. Mám teď na mysli ciabattu opravdovou, ve tvaru bačkory (jak se jí vlastně v Itálii říká), se střídou jak pavučina.
Opět chleba z hodně hydratovaného (téměř tekoucího) těsta – překládáním při kynutí se ale zpevní tak, že upečete nádherně nadýchaný a pružný bochník.
Tento základní (obyčejný, pokusný, první?) chleba z remosky je velice dobrý (prý „nemá chybu“ – pravil hlavní ochutnávač ) a vydrží tak až do druhého dne.
Světlounký chleba, velice vhodný pro namazání máslem nebo i toustování.
Řekla bych, že všechny podmáslové chleby jsou vynikající, bez výjimky. Tento je pečený v remosce Original, která zvládne upéct relativně veliký chleba a spotřebuje přitom pětinu elektřiny (oproti klasické troubě).
Hotový chleba je lehký, velice tmavý a dobrý i druhý den.