pagáče se škvarky

Nedělní pagáče se škvarky

Pagáče či pagáčky jsem kdysi dávno vnímala jako veskrze slovenské jídlo. Také tento recept pochází ze slovenské kuchyně. Moje milá kamarádka Anička peče své nedělní pagáčky celé rodině. Nejsou překládané, a o to jednodušší a rychleji hotové. A ta chuť! Slané tak akorát, vonící škvarky a tak křehoučké, že padají do bříšek téměř samy.

Přečíst celé

makový chléb

Makový chléb

Máte rádi mák? My ano, moc, a tak se ho snažím občas přidat i tam, kde se chuťově hodí, a zároveň tam není zcela obvyklý. Třeba v bochníku chleba. Makový chléb je poměrně hodně nadýchaný, s křupavou kůrkou a měkkou a pružnou střídou, tečkovanou zrníčky máku.

Mák při jídle mezi zuby trochu křoupe, i na chuť ho v chlebu určitě příjemně poznáte.

Přečíst celé

rýžová kaše

Rýžová kaše

Rýžová kaše? Nevzpomínám si, jestli jsme ji jídali jako děti, to spíš se u nás vařila kaše krupičná a výjimečně ovesná. Své vlastní rodině jsem pak chystala jen jídla, na která měli chuť – a rýžová kaše k nim nikdy nepatřila. Naopak 🙂 Proto jsem ji brala jako něco ne moc dobrého až do doby, než jsem ji v rámci pokusničení s domácí pekárnou musela vyzkoušet připravit.

Přečíst celé

Kakaové vrkoče

Tyhle nápaditě vypadající kakaové vrkoče na stole zaujmou na první pohled. A přitom je jejich tvarování velmi jednoduché a zvládnou ho i naše děti. Výsledkem jsou dvoubarevné, nadýchané vrkoče vonící skořicí. Pokud skořici moc nemusíte, klidně ji vynechejte. Pečivo bude i tak nádherně vonět, nejvíce máslem a kakaem.

Přečíst celé

chléb babičky Elišky

Chléb babičky Elišky

Babička tehle recept kdysi velice dávno odněkud opsala, postupem doby poupravila, aby jí těsto sedělo a občas nám chléb doma pekla. Je zcela obyčejný a nemůžu říct, že by něčím, nějak nadprůměrně vynikal. Ale je to – vedle rohlíků a koláčů, které většina z nás peče pravidelně – prima změna a navíc je tento světlounký babiččin chléb nadýchaný, pružný a moc dobrý. Byť je upečený jen z hladké mouky.

Přečíst celé

žitné rohlíky

„Žitné“ rohlíky

Kdysi mi manžel občas kupoval žitné rohlíky. Pěkně pórovité a v ruce docela lehké. výborné, nadýchané, střídu se semínky měly poměrně tmavou. Samozřejmě nebyly čistě žitné, jak napovídal jeho název, ale ze směsi mouk pšeničné a žitné. Měly se tedy podle toho jmenovat (pšenično-žitné), ale většina obchodů názvosloví pečiva nějak víc neřeší. A tak když jsem podobně rohlíky začala péct doma, i ty naše jsme vždy nazývali žitnými. Proto je část názvu v uvozovkách. 🙂

Přečíst celé