Kamarádka takhle kynula chleba bezlepkový (snad ho také brzo vyzkouším). Vypěstovala si bezlepkový kvásek a z něj pak zadělala a upekla bezlepkový chlebík.
Pečivo zadělávám vlastně jen z vody, a pokud chci zvýraznit mléčnou chuť, přidám sušené mléko.
Pouhý přídavek kefíru, podmáslí nebo syrovátky pomáhá větší výraznosti a plnosti chuti kváskového chleba.
……..je velice jednoduchý, i když to na první pohled nevypadá.
Pokud zvolíte trochu jednodušší těsto (jako já), které na stole drží tvar a příliš se nelepí na ruce, potřebujete už jen tenčí váleček, hravou náladu a můžete zkoušet.
Tento chleba byl vlastně prvním pokusem o Pain de Campagne v české verzi, který jsem nakonec dělala čtyřikrát (a pokaždé jiný), než jsem byla spokojená.
Přídavek vařených brambor v těstě chleba nejen zvláčňuje, ale udrží ho i déle měkkým.
Chleba je jinak obyčejný, jen z chlebové mouky, ve střídě semtam s maličkým očkem vařeného bramboru…
Na zahraničních webech jsem tento kváskový venkovský (vesnický, francouzský) chléb potkávala poměrně často a na fotkách se mi moc líbil.
Samozřejmě, jak jsou naše a zahraniční mouky odlišné, asi nikdy ho neudělám přesně podle nich (i proto v názvu to upřesnění „česká verze“)…ale vím, že je to chleba dost obyčejný, hodně světlý, s malinkým přídavkem žitné mouky a také pšeničné celozrnky – snad aby nebyl zas zcela bílý; většinou je prý kulatý, měl by být kváskový, ale pečou ho i s droždím.
Vyškvařili jsme trochu sádla a zbyly škvarečky. Nejchutnější jsou čerstvé (žádný mrazák apod.), takže přišel na řadu chleba se škvarkama, varianta kvásková, bez droždí.
♥
Obyčejný pšeničnožitný chleba, na řezu očkatý spoustou rozkrojených dýňových semínek…
Kdysi dávno mívaly hospodyně na pečení chleba vyhražený celý den – pekly několik bochníků najednou.
Aby nemusely děti, které jsou věčně při chuti, čekat dlouhou dobu na upečení a pak i důkladné vychladnutí chleba, ještě před samotným chlebem se v roztopené peci z kousků chlebového těsta pekly podplamenice. Většinou okrouhlé nebo oválné placky, sypané solí a kmínem nebo potírané povidly se pekly hned u žhavých uhlíků, kde přes ně občas šlehnul i plamen z dohořívajícího dřeva – odtud název podplamenice.
(Lidové pečivo v Čechách a na Moravě – J.Šťastná, L.Prachařová)
Dovezli jsme si z mlýna celozrnnou žitnou mouku. Velice hrubě mletou, spíš jako šrot – i tak jsem hned věděla, co s ní vyzkouším. Uz dlouho se chystám na chleba s přidavkem nasladovaného šrotu.