Každý člověk jí i očima a i to nejobyčejnější pečivo, jen trochu jinak tvarované, spolehlivě přitáhne oči a pak i ruku…
Tím spíš, když pečete dětem, nejupřímnějším strávníkům. Co na tom, že nemají všechny chobotnice osm nohou (některé mají přeci schované za tělem)!
Z talíře na vás upírají svá kukadla a jen čekají, kdy po nich sáhnete…
Mám ráda kynuté těsto i pro jeho variabilnost, možnosti tvarování.
Třeba pletené housky – všechny jsou z jednoho těsta, a přeci se maličko liší.
Podmáslové pečivo je velice chutné a doma žádané. Aby nebylo pořád stejného tvaru, dostaly tyto bulečky svrchu list….
Preferment a delší kynutí vždy nechají mouku předvést to nejlepší, co v sobě skrývá.
Tyto bulky z hydratovanějšího těsta nemají pravidelné tvary (nakynuté těsto jsem na stole nerezovou stěrkou jen rozkrájela), ale překvapí tenčí, příjemně křupavou kůrkou a světlejší voňavou střídou…..
Znovu něco, co vypadá složitěji a pak vás překvapí svou jednoduchostí a po upečení i zajímavým tvarem 🙂 – loďky z kynutého těsta.
Na lodičky můžete použít jakékoliv pevnější tvarovatelné kynuté těsto – moje jsou slané, těsto jsem použila to nejjednodušší, na rohlíky a raženky, ale můžete použít těsto sladké, třeba mazancové.
Potkala jsem někde na netu (pravděpodobně ruské stránky) – a moc se mi líbil. Jednoduchý a velice efektní už od pohledu – vyzkoušejte 😉
Fougasse je vlastně chlebová placka, velice nadýchaná, s křupavou kůrkou. Díky svému tvarování má opravdu hodně členitý povrch a tím i spoustu kůrky – ale pochutnají si všichni, nejen milovníci chlebových patek 🙂
Většinou má fougasse tvar listu, je zajímavá tedy i svým tvarem, a na našem českém stole vypadá až exoticky. Přitom vytvarovat ji není nijak těžké nebo složité, zvládnou to i začátečníci.
Měly to být raženky ne příliš světlé, ale zároveň nadýchané. Proto jsem zvolila pečení s omládkem a část pšeničné mouky nahradila moukou žitnou.
Aby nebylo těsto fádní, přidala jsem mletý pepř, který máme všichni moc rádi.
Zahlédla jsem kdysi na internetu zajímavě poskládaný…. balíček?….kornoutek? Sama ani nevím, jak bych to nazvala.
Protože mě tvárnost kynutého těsta nepřestává překvapovat, a stále moc baví, konečně jsem vyzkoušela.
Kdysi dávno mívaly hospodyně na pečení chleba vyhražený celý den – pekly několik bochníků najednou.
Aby nemusely děti, které jsou věčně při chuti, čekat dlouhou dobu na upečení a pak i důkladné vychladnutí chleba, ještě před samotným chlebem se v roztopené peci z kousků chlebového těsta pekly podplamenice. Většinou okrouhlé nebo oválné placky, sypané solí a kmínem nebo potírané povidly se pekly hned u žhavých uhlíků, kde přes ně občas šlehnul i plamen z dohořívajícího dřeva – odtud název podplamenice.
(Lidové pečivo v Čechách a na Moravě – J.Šťastná, L.Prachařová)