Další z vyzkoušených receptů na chleby, pečené v pekárně.
V dnešní době se stalo téměř módním pekárnu (a pečení chleba v ní) zatracovat. Nám cihličkový chleba nevadí a pokud není čas hlídat těsto, jeho hustotu, vykynutí a následně správné upečení v troubě, je pekárna doma velice vítaným pomocníkem.
Tlačené žemle půjdou vytvarovat téměř z jakéhokoliv světlého těsta.
Tenhle chleba s přidanými ovesnými vločkami je hodně vláčný i měkký. Díky zadělání na omládek můžou vyniknout všechny jeho přirozené chutě a je výborný i další dny po upečení.
Už několikrát mi kamarádka říkala, že se ve většině receptů používá zbytečně mnoho droždí. Ale věřte tomu, když nás babičky i maminky učily stylem – …… a teď tam přidej kostku droždí……..!
Při zkoušení tohoto chleba jsem vycházela z toho, co se mi nedávno stalo – jednoduše a prostě mi došlo droždí a koupit ho nebylo kde. Náš vesnický krámek má velmi omezenou otevírací dobu a do města se takhle navečer už nikomu nechtělo….
Droždí tehdy zbylo opravdu maličko – pouhé 3 g, a přesto jsem chléb upekla.
Potkávala jsem ho na fotkách zahraničních webů a jeho chuť si dovedla opravdu živě představit. Měkounká střída, ovoněná máslem a bylinkami, namíchanými podle vlastního výběru, navíc ještě ochucená výborným sýrem…..
Těsto na trhací chlebík jsem si udělala vlastní – bez mléka, másla a vajec, které jsou v původních receptech většinou použity, zato s nezbytnou trochou chlebové mouky.
Chleba voněl až ven, před dům.
Mezi oblíbené písničky našeho vnuka se zařadila i notoricky známá: „Jedna dvě, Honza jde, nese pytel mouky. Máma se raduje, že bude péct vdolky…“
No a protože je ve věku, kdy ho zajímá všechno, chtěla jsem mu vdolky ukázat na vlastní očka i jazýček. S chystáním těsta mi pak sám ochotně pomohl – obdivuje práci robota a hlavně jeho vrčení…
Ten, kdo už někdy pracoval s polišem ví, že jeho přednosti jsou nejen ve sníženém množství droždí, ale především v tom, že delší kynutí samotného poliše dokáže v pečivu rozvinout všechny přirozené chutě a vůně……
A když se k nim přidá chuť sezamových semínek, upečete pravý opak Vańkova Pekla na talíři – Nebe v hubě (jak říkává režisér Troška)
Přiznám se, že co jsem ochutnala domácí louhované pečivo, děláváme si ho doma častěji – chutná nám. A taky se přiznám, že z pouhé nutné opatrnosti při práci, jsem si ještě netroufla na namáčení ve slabounkém roztohu louhu, ale louhuji ve vodě s jedlou sodou.
Pečivo je to ale výborné, ať suché nebo s máslem a pokud nás chytne mlsná, je jedno, upeču-li tyhle kaštánky, louhované preclíky nebo louhované bagetky.