Tři chleby do pekárny, kynuté droždím, ale s přídavkem kvásku
Další z vyzkoušených receptů na chleby, pečené v pekárně.
V dnešní době se stalo téměř módním pekárnu (a pečení chleba v ní) zatracovat. Nám cihličkový chleba nevadí a pokud není čas hlídat těsto, jeho hustotu, vykynutí a následně správné upečení v troubě, je pekárna doma velice vítaným pomocníkem.
Tenhle chleba s přidanými ovesnými vločkami je hodně vláčný i měkký. Díky zadělání na omládek můžou vyniknout všechny jeho přirozené chutě a je výborný i další dny po upečení.
Při zkoušení tohoto chleba jsem vycházela z toho, co se mi nedávno stalo – jednoduše a prostě mi došlo droždí a koupit ho nebylo kde. Náš vesnický krámek má velmi omezenou otevírací dobu a do města se takhle navečer už nikomu nechtělo….
Droždí tehdy zbylo opravdu maličko – pouhé 3 g, a přesto jsem chléb upekla.
Potkávala jsem ho na fotkách zahraničních webů a jeho chuť si dovedla opravdu živě představit. Měkounká střída, ovoněná máslem a bylinkami, namíchanými podle vlastního výběru, navíc ještě ochucená výborným sýrem…..
Těsto na trhací chlebík jsem si udělala vlastní – bez mléka, másla a vajec, které jsou v původních receptech většinou použity, zato s nezbytnou trochou chlebové mouky.
Chleba voněl až ven, před dům.
K žitným nebo převážně žitným chlebům jsem rodinu dlouho nemohla přemluvit…prostě jim nechutnaly. Náš denní chleba sice nemusel být zcela bílý a měkounký jako buchta, ale hodně lehký a sušší.
Kdysi dávno, když jsem s pečením začínala a při jeho výrobě experimentovala docela bezhlavě, to chytlo i mou maminku. Svoje zkušenost jsme si navzájem předávaly a tak mě mamka, která se celozrnné mouce dostala dříve, mohla varovat, že i téměř stoprocentně celozrnné pečivo je jako z pilin.
Samozřejmě jsem to vyzkoušela a samozřejmě